Deset nejhloupějších pokusů na zvířatech v USA

Pokusy na zvířatech slouží k výzkumu závažných lidských nemocí. Nebo ne? Podívejte se, jaké pokusy proběhly v loňském roce v USA.

S rozpočtem 32 miliard dolarů je americký Národní zdravotní institut (National Institutes of Health, NIH, institut sdružující pod sebou jednotlivé specializované zdravotní instituty ve Spojených státech) největším sponzorem biomedicínského výzkumu na světě. Je to také celosvětově největší sponzor pokusů na zvířatech.

NIH chce, aby lidé věřili, že pokusy na zvířatech, financované z amerických daní, jdou na léčbu a očkování, a že jsou v souladu s posláním této instituce „prodlužovat zdravý život a snižovat zátěže nemocí a invalidity“.

A právě z tohoto důvodu americká organizace na ochranu zvířat, In Defense of Animals (IDA), zkoumala experimenty a sestavila seznam 10 nejhloupějších pokusů na zvířatech za rok 2011, aby ukázala, jak skutečně vypadá výzkum na zvířatech.

Pokusy byly vybrány z článků publikovaných v roce 2011. Jsou to skutečné výzkumy, které byly sponzorovány NIH, schváleny federálními dozorčími komisemi a publikovány v několika z tisíců časopisů. Tyto pokusy, které jsou jen špičkou ledovce, ukazují, jak je s penězi amerických daňových poplatníků a životy zvířat lehkovážně plýtváno na výzkumy, které pokroku v medicíně ničím nepřispívají a neříkají nám nic o tom, co chceme vědět nebo co bychom už nevěděli. Člověk se jen může ptát, co se děje ve výzkumech, které nejsou zveřejněny.

Jedná se o pokusy v USA, nicméně situace v Evropě je podobná, viz. např. článek z roku 2009 nebo letošní článek (v angličtině).

10 nejhloupějších pokusů na zvířatech v USA za rok 2011:

1) UMĚLĚ VYVOLANÁ ARTRITIDA U POTKANŮ ČINÍ CVIČENÍ OBTÍŽNĚJŠÍM

Vědci z Univerzity New England injekčně vpravili potkanům do kolen látku, která způsobuje arthritidu, a pak objevili, že potkani kvůli chronické bolesti běhají ve svých cvičících kolech méně. Smutnou stránkou je, že artritida má patrně větší dopad na potkany, kteří běhali častěji.

Proč vědci ničí nejlepší část strastiplného života těchto zvířat, aby objevili něco, co už víme? Udělali to v pokusu o vytvoření dalšího „zvířecího modelu“ chronické bolesti lidí, ačkoliv by měli vědět, že živočichové odlišných druhů -  a dokonce odlišných plemen stejného druhu, mohou reagovat na stejné nemoci a léky rozdílně.

Tento výzkum byl podpořen grantem „R15“ z Národního Institutu pro artritidu, nemoci pohybového ústrojí a kožní choroby. Jedním z cílů grantu R15 je „uvést studenty do výzkumu“. Tyto granty tak mohou sloužit k výchově další generace vědců zabývajících se pokusy na zvířatech.

(Pozn. překl. : NIH má různé typy grantů, např.: R01, R13, R15, R21, R34, F, T a K. Různé kódy označují různé oblasti vědeckého zkoumání. R, označuje vědecké granty (research), T a F jsou granty pro výzkum ve vzdělávání)

2) POTKANI, KTEŘÍ VÍCE BĚHAJÍ , SE ZDAJÍ BÝT ÚZKOSTLIVĚJŠÍMI

Vědci na Floridské státní univerzitě umístili potkany do otevřeného prostoru, kde není kde se schovat (stresující situace pro hlodavce) a vybrali ty potkany, kteří pobíhali více než jiní. Poté některé z těchto potkanů psychologicky traumatizovali tak, že je vložili do klece s větším, agresivnějším potkanem, aby byli přemoženi, ať už jedenkrát nebo opakovaně během několika po sobě jdoucích dní. Někteří samci, kteří byli napadeni a poraženi agresivnějšími samci, byli sociálně vytěsněni, a zdálo se, že zažívají méně radosti než ostatní potkani.

Takže co zjistili výzkumníci o těchto poražených potkanech? Toto byli potkani, kteří byli aktivnější ve volném prostoru a byli úzkostnější z toho, že budou poraženi jiným jedincem, i když se to stalo jen při jedné příležitosti. Jinými slovy, někteří potkani jsou prostě přirozeně úzkostlivější než jiní.

Tento výzkum byl financován dvěma granty z Národního ústavu pro duševní zdraví. Jeden z těchto grantů byl grant R21. Zaměřením  tohoto grantu je "originální výzkum, který vede k novému poli zkoumání," "vysoce rizikové a vysoce ceněné výzkumy, které mohou vést k převratnému objevu" nebo "výsledky v nových technikách, které budou mít dopad na biomedicínský, behaviorální nebo klinický výzkum." Pokud toto je představa Národních zdravotních institutů o „převratném objevu“ nebo „vysoce riskantní a vysoce ceněné“ vědě, člověk si může jen představovat, jak asi „normální“ věda vypadá.

3) STUDIE O HRABOŠI PRÉRIOVÝM NAZNAČUJE, ŽE OSAMĚLÉ MATKY VYCHOVÁVAJÍ MÉNĚ MILUJÍCÍ DĚTI

Spíše než řešením skutečného problému, se vědci z Univerzity Emory věnovali vytvoření rodiny osamělých matek hrabošů prériových (Microtus ochrogaster, monogamní hlodavci) tak, že z některých rodin odstranili otce. Zjistili, že osamělé matky tráví stejně času péčí o mláďata jako matky s partnery a že mláďata těchto osamělých matek tráví méně času péčí o svoje vlastní děti než ty, které byly vychovány oběma rodiči.

Podle vědců je výzkum hrabošů prériových „rychlý, snadný a etologicky odpovídající způsob výzkumu dynamiky v lidských rodinách“. Jakýkoli důkaz o tom, že by stejné výsledky byly zjištěny u lidí, ovšem neexistuje.

Tento výzkum byl podpořen čtyřmi samostatnými granty z NIH. Jeden z nich byl grant Yerksova „Centra pro výzkum primátů“.

4) KŘEČCI NA ODTUČŇOVACÍ KÚŘE DÁVAJÍ PŘEDNOST JÍDLU PŘED SEXEM

Vědci na Lehighské a Minnesotské univerzitě zjistili, že dieta, kterou naordinovali křečkům, nemá žádný znatelný dopad na jejich schopnost pohlavního styku nebo na to, aby si tuto aktivitu užili, ačkoliv se zdají být méně motivováni k zahájení sexu. Samičky křečků, které byly po dobu 8-11 dní krmeny 75% objemu toho, co by normálně snědly, trávily více času jídlem a méně času se samečky, pokud jim byla dána možnost výběru. K velkému překvapení si také samičky začaly dělat větší zásoby potravy.

Tento výzkum byl podporován třemi granty z NIH, dvěma z amerického Národního institutu pro zneužívání drog (NIDA), a jedním z amerického Národního institutu pro diabetes, nemoci zažívacího ústrojí a onemocnění ledvin.

Jedním z grantů amerického institutu pro zneužívání drog byl grant F31, určený na poskytnutí vzdělání ve výzkumu pro doktorandy a stážisty „vedoucí k vědeckému titulu (např. Ph.D.).“
V dalším příkladu, kdy grant F31 vychovává další generaci experimentátorů na zvířatech, získala v roce 2011 příjemkyně grantu svůj doktorát díky pomoci daňových poplatníků na Oregonské univerzitě zdraví a vědy. Jedna ze studií, která byla financována tímto grantem a zveřejněna v roce 2011, zahrnovala vystavení březích myší působení metamfetaminu, aby se zjistil jeho dopad na poznávací schopnosti mláďat v době jejich dospívání. Příjemkyně zmíněného grantu je nyní odbornou asistentkou psychologie na jiné univerzitě, kde plánuje rozšíření těchto pokusů na březích myších o vystavení působení dalších návykových látek.

Z 1.232 doktorandských grantů F31 financovaných NIH v hospodářském roce 2011, zahrnovalo 47% pokusy na potkanech, myších nebo subhumánních primátech.

5) U potkanů zřejmě fungují nervy zpracovávající hořké chutě

Inspirováni rozmanitostí v hořkých látkách, se vědci na Státní univerzitě v Ohiu rozhodli prozkoumat, co by se stalo, kdyby přerušili dvojici nervů, které spojují chuťové pohárky s mozkem. Výzkumníci rozřízli krk deseti potkanům, aby mohli přerušit jeden nerv a dalším deseti potkanům propíchli ušní bubínek, aby mohl být přerušen druhý nerv. Na dalších deseti potkanech provedli obě procedury.

Co vědci zjistili? Nerv, který byl citlivější na hořký stimul, byl také důležitější v učení, jak se hořké chuti vyhnout – jaký to výsledek!

Tento výzkum byl podpořen dvěma granty z amerického Národního institutu pro sluchové a jiné komunikační poruchy.

6) NAKAŽLIVÉ ZÍVÁNÍ U ŠIMPANZŮ JE VYJÁDŘENÍM EMPATIE

Když jeden slavný primatolog a velký namyšlenec na  Yerksově Národním Centru pro výzkum primátů získá grant na studii o nakažlivém zívání u šimpanzů, tak si nemůžete pomoc, abyste nezívali taky. Teda ještě předtím, než vás tato nehoráznost pobouří. Daňoví poplatníci zde dotují podstatný „Rozvoj kariéry“ – a vše, co z toho máme, je ubohý experiment, který naznačuje, že šimpanzi se častěji nakazí zíváním od známých šimpanzů než od cizích.

Zajímá vás, jestli tito vědci nechytili to nakažlivé zívání od šimpanzů taky? Vzhledem k tomu, že chodí do práce na místo, kde jsou naši příbuzní primáti vězněni a denně mučeni, tak asi ne. A vzhledem k faktu, že Frans DeWaal je spoluautorem, tak je to ještě méně pravděpodobné. Přesto, že opakovaně konstatoval, že šimpanzí chování a společenství mají tak blízko k lidem, odmítl vědec vystoupit proti invazivním a smrtícím experimentům, které jeho vlastní instituce prováděla na šimpanzech. Možná by si Dr. DeWaal mohl vzít příklad ze šimpanzů a rozvíjet nějakou empatii.

Tento výzkum byl dotován grantem "K12", zaměřeného na profesní rozvoj. Grant byl udělen Yerksovu Národnímu Centru pro výzkum primátů při univerzitě Emory a v současné době již 52 let vysává kapsy daňových poplatníků.

(Pozn. překl.: Frans de Wall, celým jménem Franciscus Bernardus Maria de Waal, nar. 1948, nizozemský vědec, etolog a primatolog, autor mnoha publikací o primátech a držitel několika vědeckých ocenění, zastává několik významných funkcí v mnoha institucích, mj. i na amerických univerzitách, zaměřuje se na společenské chování primátů.)

7) ALIGÁTOŘI VYDÁVAJÍ JINÉ ZVUKY NEŽ LIDÉ A TAKÉ SE OD LIDÍ LIŠÍ SVOU ANATOMIÍ

Vědci z Univerzity v Utahu implantovali snímače tlaku do průdušnic mladých aligátorů a skrze jejich krky protáhli malou trubičku, kterou jim připevnili k  horní čelisti „několika vrstvami lepicí pásky" s cílem popsat jejich vokální chování. Vědci zjistili, že aligátoři mají pouze dva způsoby, jak změnit frekvence svých hlasů, zatímco savci mají tři.

Jeden ze dvou grantů NIH, které podpořily tento výzkum, byl přidělen na vývoj dechového simulátoru, který by mohl být používán lékaři pro diagnostiku různých chorob ovlivňujících dýchání. Náš návrh? Začněte studovat lidskou anatomii a nechte aligátory na pokoji.

Tento výzkum byl podpořen dvěma granty z Národního institutu pro sluchové a jiné komunikační poruchy.

8) SVĚŽÍ CITRONOVÁ VŮNĚ MŮŽE U OPIC VYVOLAT  EREKCI

Vědci z Univerzity ve Wisconsinu, Národního centra pro výzkum primátů ve Wisconsinu, výzkumných laboratoří společnosti Merck a Severovýchodní univerzity v Bostonu, prokázali, že u samečků kosmanů může být vyvolán podmíněný reflex, aby si spojili libovolný zápach - v tomto případě citrónovou vůni - se sexuálním prožitkem. Na základě pokusu vyvolat podmíněný reflex vyvolala vůně citronu u samečků kosmanů sexuální vzrušení, a to i v případě absence samiček.

Aby svůj výzkum vědci logicky vysvětlili, uvádějí, že tento výzkum podmíněných sexuálních reflexů byl prováděn na široké škále zvířat, včetně ryb, ptáků, hlodavců, hřebců, i u člověka - ale nikdy předtím u jiných primátů. Opravdový průlom.

Tento výzkum byl podporován dvěma granty z Národního institutu duševního zdraví a grantem Madisonského centra pro výzkum primátů při univerzitě ve Wisconsinu, který funguje již 51. rok.

Pozn. překl.: Merck – nadnárodní společnost zabývající se farmaceutických a chemických průmyslem, jedna z největších farmaceutických společností na světě

9) POTKANŮM SE LÍBÍ SKLADBY MILESE DAVISE VÍCE, KDYŽ JSOU NA KOKAINU

Vědci na lékařské fakultě v Albany pouštěli hudbu skupině potkanů. Potkani dávali přednost Beethovenově skladbě „Pro Elišku“ před skladbou Milese Davise7 „Four“, a dokonce preferovali ticho před jakoukoliv hudbou. Když jim vědci osladili tento hudební výběr přidáním kokainu do jejich nejméně preferované volby, tak zjistili, že potkani změnili svoji preferenci, a dokonce si vybrali jazz, ne klasiku.

V jiné studii publikované v roce 2011, ti stejní výzkumníci podporováni stejnými granty z NIH znovu použili skladbu Milese Davise „Four“, ale tentokrát vystavili potkany metamfetaminu, aby určili vliv drogy na podmíněné reflexy potkanů.

Tyto studie byly podpořeny dvěma granty z Národního institutu pro zneužívání drog. Jeden z grantů byl grant T32 pro institucionální vzdělávání se zaměřením na farmakologii a neurologii při zneužívání drog. Přinejmenším šest doktorandů a postgraduálních stážistů, kteří by se mohli stát novou generací vědců provádějících pokusy na zvířatech, bylo školeno a podporováno tímto grantem.

10) LABORATOŘE JSOU PRO OPICE STRESUJÍCÍM PROSTŘEDÍM

Vědci z Tulaneova Národního centra pro výzkum primátů nedávno připustili, že nekontrolovatelný denní stres je základní součástí života zvířat v laboratoři, dokonce bez ohledu na to, jaké experimenty jsou na nich prováděny. Jejich slovy: "Je všeobecně přijímáno, že postupy, které se provádějí jako součást běžného chovu, mají potenciál ovlivnit jak fyziologické, tak behaviorální parametry, které jsou spojeny se stresem."

Není překvapením, že makakové rhesus projevovali "abnormální chování." Při sledování jiných makaků, kteří byli fyzicky omezováni nebo jim byla aplikována anestetika, projevovali stereotypy jako houpání nebo přecházení sem a tam. Makakové projevovali toto abnormální chování méně, když sdíleli klec s dalším makakem.

Překvapivým faktem je to, že se „málokdy chovají dospělí samečci makaků rhesus společně“ navzdory důkazům, že je to pro primáty celkově lepší než sociální izolace. A co je možná ještě více překvapující a znepokojující - je to, že v tuto dobu experimentátoři nadále mrhají drahocennými penězi na výzkumy něčeho, co je známo po mnoho desetiletí: že opice jsou velmi společenská a inteligentní zvířata, kterým velmi ubližuje sociální izolace a to, když vidí své přátele trpět.

Tento výzkum byl podpořen mnoha granty z NIH, také dvěma granty z Národních center pro výzkum primátů. Výzkum byl také podpořen grantem z Národního institutu pro duševní zdraví, stejně jako čtyřmi dodatečnými granty z Národního centra pro zdroje pro výzkum.

Zdroj: www.idausa.org/realridiculousresearch

Chcete pomoci zvířatům v laboratořích? Můžete! Podívejte se na tuto stránku, kde najdete mnoho možností.